Ta předem kladená otázka je naprosto jasná a neoddiskutovatelná. Dokáží vůbec TESTAMENT, první z pronásledovatelů „velké čtyřky“, učebnicoví držitelé thrashmetalové zástavy i v těch nejhorších časech a autoři doposud jedenácti více či méně respektovaných řadových alb natočit skutečně slabý studiový záznam? Jeden by řekl, že jistě ne, ale při (subjektivní) vzpomínce na poslední zápis „Brotherhood Of The Snake“ už se tohle prohlášení nezdá být tolik validní. A proč vlastně? Inu proto, že ona se ta riffová matice, která vám jasně a jednoznačně velí, jak má vypadat vaše tvorba, jistojistě už mnohokrát potkala (a ještě také potká) s některým ze svých minulých převtělení a ta srážka kolikrát nebyla moc hezká.

Přes všechny teoretické obavy a jejich následné příklady v praxi to však naštěstí není případ nového záznamu „Titans Of Creation“, doprovozeného mimochodem moc krásným obalem, ze všeho nejvíc připomínajícím plátno krutý osudem zkoušeného renesančního umělce. A i když některé z jeho zvučných, zvonivých riffů jsou mnohdy už několikrát použité (viz. naprosto příkladmo ve „WWIII“), jsou pořád obdobně účinné, nejspíš zřejmě díky smíchání s novou hudební omáčkou a příchutěmi.

Protože když jsou hlavními kuchaři Chuck Billy za mikrofonem, Eric Peterson a Alex Skolnick u kytar a sekundují jim jedineční rytmici Steve DiGiorgio a Gene Hoglan, je nejspíš naprosto zjevné, že dochucovat se bude s nejvyšší možnou odborností. Vždyť si také představte nějakého toho „MasterChefa“, kde by se vařilo thrashmetalové menu v popsané konkurenci.

Silná je tentokráte zejména větší než první půle alba. „Children Of The Next Level“ je solidním otvírákem, jemuž jestli něco chybí, tak úplně závěrečná instrumentálka „Catacombs“ obráceně coby intro, protože teprve tenhle sled obou jmenovaných skladeb mi přijde jako naprosto přirozený. Nástup Petersonových riffů, DiGiorgiova zvonivého spodního basového přediva a maximálně charismatického Billyho vokálu je ve zvoleném zvukovém kabátku prostě kompletně neodolatelný, obzvláště když voní slušným nápadem. „WWIII“ je také celkem slušná, jak už jsem zmiňoval, a ani „Dream Deceiver“, která dostala do vínku možná až zbytečně moc melodického pozlátka, se v nové konkurenci tak nějak neztratí.

Čtěte také: TESTAMENT - Praha, Nová Chmelnice - 26. března 2013 / report

Pak však přichází největší okamžiky. První singl „Night Of The Witch“, který se zpočátku tvářil velmi tuctově, ovšem nakonec vykvetl v úžasný thrashový monument, dokumentující velikost TESTAMENT, a po něm i „City Of Angels“, krásná střednětempá poklona těm nejlepším kapelním časům, byť na textově kompletně jiné téma. Ale tohle je metalová krása, jak má být, beze všech pochybností. Bez zádrhelu dále pokračujeme v „Ishtars Gate“ a „Symptoms“, skvělém a jediném (avšak o to výživnějším) většinovém autorském zápisu Alexe Skolnicka.

Příjemné studium nejnovější metalové závěti násilně přeruší hluchá „False Prophet“ a pak už se znovu až do úplného konce jede více či méně na první dobrou a pozitivní. Přičemž pořád do toho zpívá naprosto nenapodobitelně silový Chuck Billy (čest Petersonově blackmetalové výjimce v „Curse Of Osiris“) a, nemůžu si pomoci, to je vskutku borec jako hrom. Tolik nakažlivé nezdravosti, tolik okouzlující syrovosti, tolik netušených rozměrů, to je zkrátka zlaté thrashmetalové hrdlo, které by chtěl mít za mikrofónem nejspíš každý zasvěcený.

Na cestu k propagaci „Titans Of Creation“ jsme ho (a v rámci TESTAMENT nejen jeho) v Evropě vybavili nákazou dnes všudypřítomné nemoci COVID-19, ovšem vzhledem k tomu, že prapůvod tohohle svinstva je v podělané komunistické (jak jinak) Číně, pevně doufám, že nám to (v mezičase se úspěšně vyzdravivší) odpustí a spolu se svými kumpány sem zase přijede zahrát. Svět by byl totiž asi znatelně chudší, kdyby v něm nemohlo „Titans Of Creation“ zaznít naživo. Protože jistě, není žádným zásadním monumentem, ale solidním kouskem s visačkou TESTAMENT, to rozhodně ano.